Wednesday, July 11, 2007

Զարէհ Խրախունի: ՄԱԿՈՅԿԸ

Ծովուն վրայ մակոյկ մը կայ
Մակոյկ մը փոքր ու թեթեւ
Տղայ մը կայ մէջը նստած
Պզտիկ տղայ մը նիհար.
Նաւուն թիերը բարակ են
Նուրբ են թեւերը տղուն:
Կը թիավարէ ան շարունակ
Հոսանքն ի վեր, հոսանքն ի վեր -
Ո’չ թիզ մը առաջ, ո’չ թիզ մը ետ...
Կը թիավարէ ան շարունակ:
Մենք ծովեզրէն կը ձայնենք-
-Տղա’ս, ի՞նչու կը ճգնիս
Երբ տե’ս - այնքա”ն դիւրին է
Հոսանքն ի վար ընթանալ...
Նայէ’, ինչպէս քովէդ կ’անցնին
Ղեկը բռնել կը բաւէ....
- Ես ղեկ չունիմ, ղեկ չունիմ
Կը գոչէ ան հեւիհեւ
- Հոսանքն ուժով է, ուժով
Եթէ ձգեմ‘ ը տանի...
Մենք կը նայինք իր թեւերուն
Թիերուն եւ հոսանքին -
Կա’մ ծովուն դէմ կը հայհոյենք
Կա’մ ծովուն մէջ կը թքնենք
Ճակատագրէն խօսք կը բանանք
Յետոյ կ’առնենք կը քալենք...



THE BOAT
There is a boat on the sea,
It is small and light.
There is a boy in that boat,
A skinny, little boy.
The oars are thin,
His arms are delicate.
He endlessly rows
Against the tide, against the tide,
Moves neither forward nor back,
He endlessly rows.
We shout to him from the shore,
–Son, what good are your efforts,
Don’t you see, it’s so much easier
To let the current carry you...
Look, how others pass you by,
Just hold on to the helm...
–I do not have one, I do not have one,
The boy exclaims wearily,
–The current is strong, it is so very strong,
If I let go it will take me...
We look at his arms,
We look at the oars, at the current–
And we curse the sea,
Or spit into it,
Then drop a few words about destiny,
And we each go our own way...

Zareh Khrakuni (Arto Djumbushian) 1926-


translation by Berge Turabian

1 comment:

ՎԱՐԱՆԴ said...

Ի ՍԿԶԲԱՆԷ

Եւ ի սկզբանէ Սէրն էր դաւաճան,
Եւ ի սկզբանէ Սէրն էր դաւաճան։
… Տղան սաստիկ էր սիրում աղջկան
Ու միշտ ասում էր «իմ սիրտն ես դու»,
Եւ երբ աղջիկըԴարձաւ խիստ էժան
Ու գերադասեց ուրիշ մի մարդու,
Տղան զէնք դրեց իր սրտի վրայ,
Որ նախ եւ առաջ սպանի նրան …
Բայց ի սկզբանէ Սէրն էր անվախճան…
Բայց ի սկզբանէ Սէրն էր անվախճան…


10.7.95
« Տ Ա Ն Գ Օ – 21 »

http://varand.blogspot.com/